Stavební dějiny fary na základě písemných pramenů

Barokní fara v Horním Maršově z poloviny 18. století je zajímavým dokladem nadstandardní venkovské obytné stavby. Nejvíce patrnou hodnotovou stránkou stavby je její krajinné, hmotové a panoramatické působení v důležitém místě krkonošské krajiny.

Podstatu věcné stránky hodnot fary tvoří zbytky jejího historického stavebního vybavení, mezi nimiž se zachovala i unikátní kolekce barokních oken, bezpochyby součást stavby z 18. století.

Literatura: Doc. Ing. Arch. Jiří Škabrada,CSc. a PhDr. Pavel Zahradník: Horní Maršov čp. 175-fara-stavebně historický průzkum

K roku 1565 je zmiňován v trutnovské kronice Simona Hüttela i maršovský kostel. V pamětních zápisech maršovského učitele Simona Wernera, který v Maršově působil 55 let až do roku 1628, se dočítáme, že Maršov „se začal znovu stavět“ v roce 1550 a že v roce 1568 (tedy tři roky po výše uvedené zmínce v Hüttelově kronice) tu byl postaven první, ještě dřevěný kostel, v němž se konaly bohoslužby po dobu 40 let; teprve „roku 1605 byl ve 3 letech postaven tento kamenný kostel“. Prvním farářem (ovšem luteránským) byl David Finger. Pro faráře již v tomto prvním období muselo být vybudováno příslušné obydlí, o němž nás však písemné prameny nezmiňují.

První písemný záznam o farářově obydlí pochází až z 22. srpna 1713 od tehdejšího maršovského faráře Ondřeje Josefa a je to pouze krátká a nejasná německo-latinská zmínka: „V Maršově obydlí, ale velmi špatné, ze dřeva, hrozí zřícením, kvůli vzdálenosti místa (sehr schlecht, von Holz einzufalen, ob distanciam loci)“.

Maršovské kostelní účty se dochovaly od roku 1724. Dozvídáme se z nich o drobných výdajích na opravu fary: za žlaby na vodu, dovoz zdícího kamene, přesazení pece, vykopání studny na vodu, oplocení, šindel na střechu.

Rozhodující význam pro stavební dějiny fary měl požár, který ji postihl v roce 1740. Dovídáme se o něm z povolení, jež 7. července 1740 udělila královéhradecká biskupská konzistoř a v němž prohlašuje, že „maršovská fara, jež nešťastně vyhořela za požáru, může být znovu vybudována a nutné výdaje mohou být zaplaceny z kostelních peněz, ovšem s ponecháním věna kostela“. Teprve pozdější farní pamětní kniha uvádí na základě místní tradice, že požár fary způsobil blesk.

Ještě v roce 1740 bylo vynaloženo „na stavbu nové stavěné fary“ celkem 977 zlatých 47 krejcarů. V roce 1741 to bylo 57 zl. 16 kr, v roce 1742 52 zl. 8 kr., v roce 1743 606 zl. 5 kr. Už jen menší částky byly vynaloženy na faru v roce 1744.

Z výše uvedených zpráv tedy vyplývá, že po požáru v roce 1740 byla fara obnovena v letech 1740-1743, přičemž většina stavebních prací proběhla ještě v roce 1740; i platby z roku 1743 se zřejmě, jak se zdá, aspoň z části vztahovaly na práce uskutečněné v předešlých letech.

Z dalších desetiletí není o faře žádných zpráv; pouze k roku 1807 se vztahuje údaj, zapsaný až v roce 1944 farářem Honstekem. Podle něj byla v roce 1807 postavena stodola u fary.

Změnu v této absenci pramenů přinesl až rok 1843, kdy v Maršově nastoupil nový farář Josef Maria Kopp, který úřad vykonával až do své smrti v roce 1870. V jeho zápise vztahujícím se k prvnímu desetiletí jeho působení čteme: „Nově prezentovaný farář si dal záležet na tom, aby obytnou budovu, jež byla jeho předchůdci zcela zanedbána, uvedl do příjemnějšího stavu.“ V praxi to znamenalo osazení nových kamen, vybílení, opravu stodoly, výrobu nových dveří a oken, natření okenních rámů. Mezi obytnou budovou a stodolou stál dříve vodní domek ze dřeva, který byl zchátralý. Aby se ušetřily náklady za opravy a usnadnilo přinášení vody, byl domek roku 1852 stržen a voda zavedena do domu do pískovcového žlabu, který byl pořízen v roce 1844.

Nástupci faráře Koppa opět do farní knihy žádné zprávy o farní budově nezapisovali. To se změnilo až v roce 1942, kdy nastoupil jako administrátor Franz Honstek. Nový administrátor projevoval neobyčejný zájem o dějiny farní budovy a vděčíme mu proto za obšírný popis fary ve formě doprovodných poznámek ke skice, kterou sám nakreslil do farní pamětní knihy. V Honstekově textu z roku 1944 čteme: „ Je politováníhodné, že o dějinách farní budovy neinformují vůbec žádné podklady. V každém případě se na budově jistě hodně přestavovalo. Dnes (1944) už nastaly tak velké škody (střecha je ztrouchnivělá, z části prší do pokojů, okna se špatně zavírají a hrozí vypadnutím), že jednou později bude nutno provést důkladnou opravu nebo přestavbu. Bohužel dům stojí pod památkovou ochranou, což je okolnost, která při adaptacích vždycky vadí, zvláště když stále trpí škody šindelová střecha domu a bylo by žádoucí šindel něčím nahradit.“

Na dalším místě pak uvádí:“Budiž také dodáno, že při stavbě nového kostela se paní hraběnka Emma nabídla, že postaví u kostela novou faru. (Na místě dnešního Pflugerova hostince; položila ostatně také podmínku, že vedle kostela nesmí být žádný hostinec.) Farář Kutscher, který však velmi lpěl na svém hospodářství a včelařství, se nechtěl od staré fary odloučit a tak plán nebyl proveden. Dnes by ovšem nová farní budova byla výhodou.“